Aktuality

Cítíš se občas „pod psa“, bez nálady a doléhají na tebe tvé životní okolnosti? Dobrá zpráva je, že na to nejsi sám a že zejména v období teenagerských let je toto prožívání typické pro většinu populace. Základem je v těchto případech komunikace. Ať už s vrstevníky, kamarády, rodiči nebo školním psychologem. Na každou situaci je možné najít řešení a v okolí se vždy najde někdo, kdo ti rád pomůže.

Počet případů deprese není zanedbatelný a objevuje se přibližně u čtyř procent dětí školního věku a trpí jí čtyři až osm procent dospívajících. Objevuje se ve stejné míře jak u kluků a holek, ovšem po ukončení puberty často převládá u dívek. A jak ji rozpoznat? U školáku se nejčastěji projevuje špatnou náladou, neschopností se soustředit, úzkostlivostí, podrážděností, bolestí hlavy, břicha nebo nevolnostmi. Zpravidla se k tomu přidávají také problémy ve vztazích s dospělými i vrstevníky a podstatně se zhorší školní výkon. Vykřičníkem pro nutnost návštěvy odborníka jsou potom sebevražedné myšlenky. U dospívající ve věku 15-18 (20) let se objevuje zejména ztráta zájmů a společenských kontaktů, poruchy spánku, příjmu potravy, pocity beznaděje, únava a kolísání nálady během dne. Typickým příkladem jsou pak ranní pessima neboli návaly extrémně mrzuté nálady hned po probuzení. Nálada nemusí být vyloženě smutná, ale často spíše podrážděná.

Úzkosti? Mluv o svých problémech!

Dalším velmi častých problémem teenagerů, ale i dospělých jsou úzkostné stavy. Někdy se mluví až o epidemii moderní doby, protože čísla stoupají napříč kontinenty i věkem. Typickým příznakem úzkostné poruchy jsou negativní myšlenky spojené se strachem z konkrétních situací nebo katastrofických scénářů. Vyvrcholením těchto úzkostných myšlenek je potom panická ataka. Může to přijít znenadání, a to zejména ve stresových situacích. Nemůžeš dýchat, třeseš se, nemůžeš se nadechnout ani pořádně mluvit, do očí se derou slzy, sípáš a můžeš mít taky pocit na zvracení. Častým pocitem u těchto stavů je bezmoc a ztráta kontroly. Panická ataka je naštěstí časově omezená a sama odezní. Pokud ale jsi ji už někdy zažil, určitě vyhledej psychologa, protože by se mohla opakovat. I pouze s úzkostnými myšlenkami je vhodné navštívit odborníka právě kvůli prevenci těchto panických stavů. Příčinou může být i dědičnost, tak je rozhodně na místě to probrat i s rodiči. Úzkosti totiž můžeme prožívat, i když máme od sebe příliš velká očekávání, nebo pokud rodiče na nás kladou příliš velké nároky.

Mluvit o problémech je tou nejlepší prevencí. Nemusíš se bát, že budeš za blázna, protože tyto pocity zažil za život skoro každý a rodiče, školní psycholog nebo i třeba linka bezpečí http://www.linkabezpeci.cz jsou na tyto situace dobře připraveni. Pokud se bojíš telefonování, můžeš klidně s nimi i chatovat. V každém větším městě fungují krizová centra, kontakty jsou na internetu a služby bezplatné. Více informací najdeš například také na stránkách https://psychoportal.cz/linky-duvery/. I návštěva praktického lékaře, kterému se svěříš se svými problémy může pomoct.